Prokrastinace - Transkript

Ahoj, ahoj, vítám vás u desáté epizody podcastu Learn Czech with Steve, já jsem Steve. Dnes budeme mluvit o něčem, co nás všechny čas od času trápí – a to je odkládání věcí, které bychom měli udělat, na později, jinými slovy se budeme bavit o prokrastinaci. Popovídáme si o tom, co to prokrastinace je, proč vlastně prokrastinujeme a jak s tím bojovat. Pojďme na to!

První otázka zní: Co je to prokrastinace? Každý z nás tohle slovo určitě dost dobře zná – úplně každý občas odkládá věci na později. Určitě to znáte, když máte něco udělat, ale vůbec se vám nechce a říkáte si – začnu za chvilku, za hodinku nebo si řeknete: „Zítra je taky den.“ No, a nakonec se ze dne stane týden, měsíc, a nakonec to třeba ani neuděláme. Prokrastinace je tedy tendence odkládat plnění úkolů nebo dělání věcí na později, a to často kvůli strachu z neúspěchu nebo když máte dělat něco nepříjemného a vůbec se vám do toho nechce, nebo nemáte dostatek motivace nebo energie. Ne nadarmo se říká: „Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek.“

Zítřek není garantovaný, třeba se zítra už neprobudíme. Ale v některých chvílích se dokonce smrt může zdát jako lepší možnost než udělat něco, co opravdu nechcete. Tohle se mi stalo, když jsem měl dělat maturitu – přišlo mi to něco dost těžce představitelného a vůbec se mi do toho nechtělo. O svaťáku jsem ale neprokrastinoval, na to nebyl čas. Svatý týden nebo též „svaťák“ ve studentském slangu znamená týden před maturitní zkouškou, kdy maturující studenti, „maturanti“, nechodí do školy a učí se sami doma. O svaťáku jsem se dlouho učil, byl jsem ve stresu a dost unavený. A večer před soudným dnem – před dnem zkoušky jsem přemýšlel, že se mi vůbec, ale vůbec nechce a že kdybych se ráno neprobudil, nebylo by to zas tak špatné, vlastně by to bylo takové vysvobození, měl bych klid. To byla dost hloupá myšlenka, nemyslíte?

 Ale proč vlastně prokrastinujeme? Existuje několik důvodů.

Za prvé, strach z neúspěchu nebo je to něco nepříjemného, co vyžaduje hodně úsilí. Když se bojíme, že úkol nezvládneme, že nejsme dost dobří nebo je to něco, kdy musíme vystoupit z naší komfortní zóny, tak to prostě raději odkládáme. To je dost běžné. Možná si i vy pamatujete, že jste odkládali přípravu na nějakou zkoušku. Komu by se taky chtělo sedět x hodin s učebnicí, když je venku tak hezky, no ne? Nebo jste odkládali napsání nějaké zprávy nebo nějaký telefonát, protože jste se báli, že vás někdo odmítne?

Co se týká té přípravy na maturitní zkoušku, tak si pamatuji, že to bylo dost zajímavé. Před učením se na zkoušku jsem stihl uklidit celý pokoj, vypral jsem si prádlo, nakoupil jsem, vynesl odpadky, srovnal všechno oblečení ve skříni, a dokonce jsem si šel zaběhat – to byla věc, kterou jsem taky odkládal dost dlouho, ale bylo to rozhodně příjemnější než se učit na zkoušku. Udělal jsem tedy všechno možné, jen abych se nemusel učit. A hádejte, jak to dopadlo – no jasně, nakonec jsem stejně musel začít, ale alespoň jsem měl uklizeno.

Za druhé je to perfekcionismus. Když chceme, aby všechno bylo všechno perfektní, tak jsme perfekcionisté. Perfekcionismus může být velmi paralizující, což je dost velký problém. Například, když píšete článek a neustále ho přepisujete, protože se vám zdá, že tam něco neladí, že není dost dobrý. Přepisujete, přepisujete, a nakonec ho smažete úplně. Důležité je uvědomit si, že nikdo a nic není perfektní. Prostě to udělejte tak, jak nejlépe umíte a uvidíte. Co se může stát? V nejhorším se poučíte z chyb a příště to bude ještě lepší. A co vy, jste perfekcionista nebo perfekcionistka?

Třetím důvodem je nedostatek motivace. Když nám chybí jasný cíl nebo důvod, proč něco udělat, tak je těžké se do toho pustit. Když nám úkol připadá nudný a bez nějaké odměny, je snadné ho odkládat. Já jsem takhle odkládal běhání, protože mi to přišlo nudné, i když jsem věděl, že je to dobré pro mé zdraví. Jak už víte, tak jsem si šel zaběhat, až když jsem měl udělat něco více nepříjemného – učit se na zkoušku. Nakonec jsem zjistil, že běhání je vlastně docela fajn a není to tak hrozné, jak jsem si myslel.

Dalším důvodem je únava nebo nějaké rozptýlení. Jak jsme už řešili v jiné epizodě, v dnešním digitálním světě je snadné nechat se rozptylovat sociálními sítěmi, e-maily nebo jinými aktivitami. Představte si, že sedíte u počítače a máte pracovat, ale místo toho kontrolujete Facebook nebo Instagram. Jasně, známe to všichni.

Jak tedy s tou prokrastinací bojovat? Mám pro vás pár tipů, které mohou pomoci.

První je - stanovte si malé cíle. Rozdělte velký úkol na menší, na snadněji splnitelné kroky. Když vidíme, že jsme dokončili část úkolu, i když třeba jenom malou, tak získáme motivaci pokračovat. Například místo „napsat celý projekt“ si stanovte cíl napsat jenom „napsat úvod“ nebo „vytvořit osnovu“. Také si můžete vytvořit nějaké denní nebo týdenní seznamy úkolů a odškrtávat jednotlivé položky. To vám dá pocit pokroku a uspokojení.

Další věc, která mi hodně pomáhá je používání časovačů. Moc rád používám metodu Pomodoro, to znamená, že pracuji 25 minut a pak si dám krátkou pauzu. Tento systém mi pomáhá udržet koncentraci a zároveň nezapomínat na přestávky. Na YouTubu je hodně videí, kde můžete najít nějaká videa s časovači a s příjemnou hudbou, která vám pomůže se soustředit. Tuto metodu moc doporučuji.

Taky je dobré si připomenout, proč je důležité ten úkol splnit – proč to vlastně děláte. Zkuste si vizualizovat nebo představit, jaký bude výsledek, když ten úkol dokončíte. Jak se budete cítit? Co získáte? Například, když se připravujete na zkoušku, tak představte si, jak se budete cítit, až zkoušku uděláte. Nebo si slibte za splněný úkol nějakou malou odměnu, například se podíváte na nějaký oblíbený film, dáte si nějaké dobré jídlo nebo si něco hezkého koupíte.

Dále eliminujte rozptýlení. Vytvořte si pracovní prostředí, kde vás nic nebude rušit. Jak víte, tak v mém případě, před učením se na zkoušku, jsem si uklidil celý pokoj a dokončil jsem všechny domácí práce, takže jsem měl ideální prostředí, už mě nic nerušilo. Takže taky – ukliďte si, odložte potom telefon, vypněte notifikace, zapněte si Pomodoro na YouTubu a soustřeďte se jenom na tu práci. Pokud je to možné, tak pracujte na klidném místě, kde vás nic a nikdo nebude vyrušovat. Když jsem byl na Taiwanu, tak jsem často chodil do kaváren, kde byli ostatní studenti, kteří pracovali na projektech a učili se – v takovém prostředí mi nezbylo nic jiného než se ponořit do činnosti. To mi moc pomohlo strašně moc.

Taky je důležité si uvědomit, že prokrastinace je úplně normální a každý s ní občas bojuje. Je to prostě součást procesu. Důležité je ale najít způsoby, jak ji minimalizovat – musíte přijít na to, co vám vyhovuje. Klíčovým krokem k překonání prokrastinace je prostě začít. Jakmile začnete, zjistíte, že to vlastně není až tak hrozné. Občas můžete slyšet: „S chutí do toho, půl je hotovo.“, což je naprostá pravda.

Prokrastinace taky souvisí s našimi emocemi a náladou. Pokud se cítíte vystresovaní nebo unavení, dejte si pauzu, odpočiňte si, zrelaxujte. Zkrátka musíte mít energii, nemůžete podávat výkon, když máte vybité baterie.

Tak to je pro dnešní epizodu vše. A co vy, odkládáte občas věci na později? Taky jste si před zkouškou uklidili celý pokoj, tak jako já? Pokud něco potřebujete udělat a nechce se vám, jak se přinutíte?

Pokud se vám tento podcast líbí a přijde vám užitečný, dejte like, přidejte recenzi nebo mě můžete podpořit přes Patreon. Veškerá podpora hodně znamená! Jestli máte nějaké doporučení na zlepšení nebo nápad na téma pro další epizody, tak mi dejte vědět. Neprokrastinujte a mějte se fajn, ahoj!

MP3, Transcript & Study Sheet available at: https://www.patreon.com/LearnCzechWithSteve