Legenda o Bruncvíkovi - Transkript

Ahoj všichni, vítejte u další epizody podcastu Learn Czech with Steve, já jsem Steve. Pokud už jste někdy byli v Česku, určitě jste si všimli, že symbolem Česka je tzv. Český lev. Ale proč zrovna lev? Je to exotické zvíře, které ve střední Evropě nenajdete. Dneska vám řeknu, co lev ve znaku znamená a potom vám stručně představím legendu, která vypráví příběh o tom, jak se lev ve znaku objevil.

Co tedy znamená symbol lva? Symbol lva můžete najít i ve znacích jiných zemí. Lev je krásné a hrdé zvíře, které představuje rytířskou ctnost, sílu a odvahu. Český lev se trochu liší od ostatních lvů – má dva ocasy, je zobrazen jako vzpřímený a ve skoku. Má vyplazený jazyk a na hlavě zlatou korunu. Taky si můžete všimnout, že český lev je umístěn na červeném poli – na červeném pozadí. Červená barva symbolizuje, energii, oheň a život.

A jak tedy skončil lev ve znaku Česka? Ohledně tohoto tématu existuje legenda s názvem „O Bruncvíkovi“, která tento příběh vypráví. Pojďme se na tento příběh podívat.

Legenda vypráví, že kdysi dávno žil muž jménem Bruncvík. Byl to spravedlivý kníže, který vládl české zemi. Jeho otec byl statečný a v minulosti pro sebe získal znak orla. Bruncvík se chtěl svému otci vyrovnat a chtěl být statečný jako on, a tak se rozhodl, že pro sebe získá znak lva. Aby si tento znak zasloužil, musel opustit zemi a vydat se vstříc dobrodružství. Jeho manželka ho prosila, aby nejezdil, ale znáte chlapy, ne? Když si něco usmyslí, tak je prostě nepřemluvíte. Dal manželce svůj prsten a vzal si ten její a řekl jí, že pokud ten svůj prsten do sedmi let neuvidí, tak je nejspíš mrtvý a nemá na něj čekat. Nechal osedlat koně a vydal se na cestu.

Se svými rytíři projel mnoho zemí, až se dostal k moři a nemohl jet dál. Sehnal si tedy loď. Nastoupil na loď a vyplul na širé moře. Jednu noc přišla velká bouře a obrovské vlny, které si s lodí pohrávaly jako s nějakou dětskou hračkou. Najednou uviděli v dálce jasnou záři – byla to tzv. Jantarová hora, která vydávala jasné světlo. Rytíři tuto horu znali. Věděli, že tato hora má špatnou pověst a má velkou moc a přitáhne k sobě vše živé. Vítr je donesl až k této hoře a když přistáli, tak viděli, že tam bylo hodně kostí a rozbitých lidí. Kdo se k Jantarové hoře dostane, tak už nemůže odejít. Má totiž magickou moc a všechny k sobě připoutá. Ostrov byl opuštěný a neměli co jíst. Snědli svoje koně, a nakonec pomalu začali umírat. Jeden starý rytíř si všiml, že jednou za čas ve stejnou dobu na ostrov létá velký pták. Dostal nápad, že Bruncvíka zašije s jeho mečem do koňské kůže a hladový pták ho odnese s sebou – to byl jediný způsob, jak by mohl opustit ostrov. A tak sehnal koňské kůže, zašil Bruncvíka do koňské kůže a povedlo se, pták Bruncvíka v kůži chytil a odnášel ho pryč do svého hnízda. Starý rytíř na ostrově zůstal úplně sám.

Pták Bruncvíka odnesl k sobě do hnízda, aby nakrmil svá mláďata. Ta začala kůži koně trhat, a tak Bruncvík vzal svůj meč a zabil všechna mláďata v hnízdě. Nakonec utíkal od hnízda co nejdál, protože se bál, že by se mu pták pomstil. Utíkal jedním údolím a najednou uslyšel hlasitý řev. Pokračoval v cestě a uviděl lva, který bojoval se saní. Saň je výraz, který můžete často slyšet v pohádkách a mýtech – je to samice draka, která má často více hlav. Bruncvík boj sledoval a přemýšlel - komu má pomoct? Nakonec si řekl: „Šel jsem do světa pro lva, a tak pomůžu lvovi!“ A tak se vrhnul do boje proti sani. Myslíte si, že udělal dobře, když se postavil na stranu lva? Já bych asi vzal nohy na ramena a utekl bych co nejdál! Když Bruncvík začal bojoval, tak unavený lev přestal se saní zápasit a začal odpočívat. Bruncvík dál bojoval sám se sedmihlavou saní a když už byl k smrti unavený, lev najednou vyskočil a zabil saň. Lev na Bruncvíka nezaútočil, ale lehl si k jeho nohám, protože věděl, že mu zachránil život.

Bruncvík nejdřív lvovi nevěřil a chtěl jít pryč, ale lev ho pořád následoval jako věrný pes. Dokonce se před ním Bruncvík pokusil schovat na stromě, ale lev seděl u stromu a ani se nehnul. Když pokračovali v cestě, tak mu lev i nosil lesní zvěř, aby měl dostatek jídla.

Pořád šli divočinou a jednoho dne se dostali na vrchol hory a uviděli moře a za mořem velký hrad. Bruncvík se rozhodl, že se k tomu hradu musí dostat – byla to totiž jediná známka civilizace v širém okolí. Když se dostal k moři, tak začal stavět vor ze stromů a větví, aby se dostal přes vodu. Vor je taková jednoduchá loď, kterou můžete rychle postavit z větví a stromů, když potřebujete třeba přeplout řeku nebo nějaké moře. Když dokončil stavbu voru, tak se rozhodl, že odjede bez lva, protože mu pořád ještě úplně nevěřil. Odrazil se od břehu, ale jakmile to lev uviděl, skočil do moře a plaval za ním. Po chvíli si uvědomil, že kdyby lvovi nepomohl, tak by se utopil. Lev je opravdu věrný, a tak mu pomohl dostat se na vor.

Po pár dnech plavby se dostal k hradu, který předtím viděl a šel dovnitř. Zjistil, že na hradě žije jeden král, který je zvláštní, protože má víc očí a dvořané, kteří tam žijí se podobají zvířatům nebo různým obludám. Poprosil krále, aby mu pomohl vrátit se domů, ale král mu řekl, že mu nepomůže a nenechá ho odejít, dokud mu nepomůže zabít draka Baziliška, který vězní jeho dceru Afriku. Neměl tedy jinou možnost, než zabít draka a králi pomoct.

K hradu draka Baziliška se dostal bez problémů, ale do hradu se nemohl dostat. Hrad měl totiž tři brány a každou hlídaly obludy. Aby se do hradu dostal, musel s obludami bojovat. Boj byl náročný, ale lev mu pomohl. Bruncvík se tak dostal až k dceři krále, kterou chtěl zachránit. Ta byla překvapená, že ho viděla a prosila ho, aby odešel, jinak zemře, protože nemůže zabít draka a ostatní monstra, která v hradě žijí. Za chvilku přišla monstra a Bruncvík se dal do boje – spolu se lvem statečně bojovali. Monstra zanedlouho přemohli, a nakonec přišel sám Bazilišek a začal s nimi bojovat. Boj byl dlouhý, ale nakonec Baziliška zabili. Bruncvík byl tak vyčerpaný a zraněný, že jenom ležel na zemi a vůbec se nehýbal. Dcera krále, kterou zachránil mu vyčistila rány a starala se o něj, a když se potom vzpamatoval, tak se vrátili zpátky do hradu.

Dcera Afrika se do Bruncvíka zamilovala a chtěla ho za manžela. Bruncvík byl naštvaný, protože se chtěl vrátit domů do své země, ale král ho nechtěl pustit. Nakonec si musel vzít Afriku za ženu. Bruncvík byl nešťastný a často chodil po hradě. Když se jednou procházel, dostal se až do sklepa hradu, kde našel na kamenném stole ležet meč. Poznal, že meč je hodně kvalitní a líbil se mu. Vzal tedy svůj starý meč, položil ho na stůl a ten neobvyklý kvalitní meč si vzal. Když později potkal svou ženu, tak se jí zeptal: „Co je to ve sklepě za meč?“ Afrika ale neodpověděla, ale vypadala vystrašeně a hned zamkla sklep na zámek. Když se pořád vyptával, tak mu nakonec řekla, že ten meč má kouzelnou moc. Když budeš chtít zabít své nepřítele, stačí meč vytáhnout, zvednou nad hlavu a říct: „Mým nepřátelům hlavy dolů!“ Jejich hlavy by jim hned spadly z krku dolů. Bruncvík se ale jenom smál, protože tomu nevěřil. Jak je možné, že by stačilo zvednout meč nad hlavu, něco říct a jeho nepřátelé by zemřeli? No to je přece hloupost!

Jednoho dne k němu do pokoje přišli poddaní krále a on vytáhl meč a řekl: „Těmto poddaným hlavy dolů!“  Najednou jim useknuté hlavy spadly z krku dolů a poddaní byli hned mrtví. Jejich mrtvá těla shodil z okna hradu, aby je nikdo nenašel. A když později Bruncvík seděl s králem, jeho dcerou a ostatními poddanými ve velké síni, tak vytáhl meč a řekl: „Všem hlavy dolů!“ Všichni hned zemřeli a Bruncvík se konečně mohl vrátit zpátky domů do své země.

Když pokračoval v cestě, tak narazil na jedno opuštěné město. Domy ve městě byly krásné a hezky zdobené, ale nikdo nikde nebyl. Nakonec do města přijelo vojsko a Bruncvík jim řekl, že chce pryč z města a pokračovat v cestě. Král mu ale řekl, že s nimi zůstane, jinak ho prý zabije. Bruncvík zase použil meč a zabil několik vojáků. Král se Bruncvíka strašně bál a slíbil mu, že mu pomůže dostat se až do jeho země. A tak Bruncvík a jeho lev pokračovali v cestě, ale tentokrát měli doprovod – krále a jeho vojáky.

Když se dostal až k Praze, vzal si na sebe plášť a šel tajně na hrad. Vracel se pozdě – už to bylo sedm let, a tak jeho žena poslechla rady otce a přijala nabídku k sňatku od bohatého knížete. Bruncvík byl smutný, že přišel pozdě, ale hodil prsten, který předtím dostal od své ženy, do poháru, ze kterého pila. Když jeho manželka dopíjela, uviděla svůj prsten a byla moc šťastná. Ostatní poznali, že se něco děje a ona nedokázala utajit, čí ten prsten je. Bohatý kníže, který si měl vzít Bruncvíkovu ženu za manželku, se vyděsil a spolu s vojáky vyjel z hradu, aby Bruncvíka našli a zabili. Když ho našli, tak vytáhl meč a řekl: „Těmto lidem hlavy dolů!“ A tak byl kníže a jeho vojáci mrtví.

Když se lidé v české zemi dozvěděli, že je Bruncvík zpátky, byli štěstím bez sebe. Bruncvík měl s sebou i lva, pro kterého tenkrát odjel, a tak si lva zasloužil. Od té doby měl ve znaku bílého lva v červeném poli. Když jednoho dne umřel, lev byl smutný a odmítal jíst. Nakonec umřel u Bruncvíkova hrobu.

No a co se stalo s tím kouzelným mečem? Podle legendy je zazděn v Karlově mostě – a to přímo tam, kde stojí Bruncvíkova socha. Další legenda říká, že jednoho dne, až bude české zemi nejhůře, tak svatý Václav se svými rytíři vyjede z hory Blaník a až půjde po Karlově mostě, tak jeho kůň zakopne o tento meč. A svatý Václav tento meč použije v boji proti nepřátelům české země – jenom meč vytáhne z pouzdra a zakřičí: „Všem nepřátelům české země hlavy dolů!“ A tak porazí všechny nepřátele. Tak to je celé legenda.

Když jste byli v Praze a šli jste po Karlově mostě, všimli jste si sochy Bruncvíka? Pokud ne, tak až tam příště budete, tak si na tuto legendu vzpomeňte a běžte se na sochu Bruncvíka podívat. Uvidíte, že v ruce drží zlatý meč a jeho věrný lev stojí za ním připravený bránit ho. Zkuste si na Googlu vyhledat: Bruncvíkova socha, Karlův most – uvidíte fotky sochy a můžete najít i konkrétní místo, kde socha stojí. Jo, a ne že budete bourat Karlův most a hledat Bruncvíkův meč, ten tam musí zůstat! Je to jasné?

Legendu o tom, proč má Česko ve znaku Českého lva už jste slyšeli, ale jak to bylo se znakem lva ve skutečnosti? Původním znakem Přemyslovců, vládnoucí dynastie, byla orlice. Podle Dalimilovy kroniky získal znak lva v roce 1158 kníže Vladislav II. od císaře Friedricha Barbarossy, a to za pomoc při dobývání italského Milána. Druhý ocas lvovi přibyl v roce 1204, když Přemysl Otakar I. vojensky pomohl císaři Ottovi. Pokud vás zajímá historie, můžete si o tomto tématu najít více informací.

Musím říct, že mám docela rád české legendy, protože často vypráví příběhy o odvaze a dobrodružství. A co vy, znáte nějaké české legendy? Která česká legenda je vaše oblíbená?

Tak to je dneska všechno. Pokud se vám tento podcast líbí a přijde vám užitečný, tak dejte like, přidejte recenzi nebo mě můžete podpořit přes Patreon. Veškerá podpora hodně znamená! Jenom díky vaší podpoře budu schopný pokračovat v tomto podcastu dlouhodobě.

Pokud máte nějaké doporučení na zlepšení nebo nápad na téma pro další epizodu, tak mi dejte vědět. Transkript této epizody, study sheet a mp3 můžete najít na Patreonu. Tak jo, díky moc za poslech. Mějte se fajn a příště ahoj!

MP3 & Transcript available at: https://www.patreon.com/LearnCzechWithSteve